pondělí 29. června 2015

Žít víno (a kam v Brně na víno?)

Když už se jednou rozhodnete přestěhovat do Brna, tak by první věc, kterou uvidíte po vystoupení z vlaku na nádraží, nemělo být cca 300-hlavé stádo nácků házející dělobuchy. Navíc se mě jejich hesla trochu dotkla - při stěhování z Prahy na Moravu prostě nechcete slyšet "Čechy Čechům". Tak jako tak to zní na Moravě blbě. 

Takže romantickou mini-večeři v baskickém baru Don Pintxos v Brně provázel pohled na vrtulník vznášející se nad Brnem a zbloudilé nácky. Každopádně zážitek to byl, kouř z dýmovnic neotupil naše smysly a my si mohli vychutnat pár povedených španělských vín. A tapas. A šunku, sýr a salámky. A grilované krevety na vedlejším stole vypadaly taky úžasně (příště jsou moje). Cena u velké části vín se pohybuje kolem 35 Kč za 0,1 litru, což je fajn a dá se tak toho docela dost ochutnat. Obsluha je fantastická a vždycky nadšeně poradí. A co tedy to víno?

Vacceos, Verdejo, Rueda, Castilla y León, 2013, nesmělé, lehce aromatické květinové, možná až bylinné víno, s hezkou kyselinkou a jemným náznakem minerality. Příjemné, hezky navnadilo, ale prostě se trochu stydělo :) Verdejo je hodně populární španělská odrůda, původně přišla zřejmě s Maury z Afriky, hodně dlouho byla používána jako základ pro výrobu oxidovanějších vín typu Sherry. Pak ale někoho trklo zkusit vyrobit svěží víno, které se dnes vyrábí hlavně v regionu Rueda - tedy v drsnějším středním Španělsku. Označení Rueda smí označovat jen vína s určitým podílem Verdejo (min. 50%), často se v láhvi kamarádí se Sauvignonem nebo Viurou. Verdejo byste marně hledali jinde ve světě. Nejlíp je mu ve Španělsku, v drsné Ruedě, která z něj díky kamenitým půdám a horku dokáže vyzískat to nejlepší.


 Následoval už trochu sebevědomější kousek - Bodegas Fillaboa, Albariňo, Rias Baixas, Baskicko, 2013, pěkné "pobřežní" víno, plné vyzrálé tropické ovoce, které jemně ovívá mořská bríza, do toho lehká slanost a mineralita, moc povedený kousek, pila bych častěji (a taky snad budu!). Deštivější a méně ovocný ročník 2009 mimochodem sklidil úspěch i u Wine and Spirits s 89b a u The Wine Advocate, kde se vyšplhalo na 92 bodů. Odrůda Albariňo má možná název odvozený od Rýna (bílý Rýn) kvůli své domnělé podobnosti s ryzlinkem. Nevim, co je na tom pravdy, ale nyní je docela pevně srostlá se severem poloostrova, pěstuje se nejen ve Španělsku, ale v Portugalsko z ní dělají čím dál slavnější Vinho Verde. Je pěkne tvárná, takže ji sluší jak sud, tak nerez, občas ji vinaři vyrobí jemně perlivou. Najdete ji i v chladnějších částech Kalifornie nebo na Novém Zélandu. Pěkná jak samostatně, tak k jídlu a mořským potvorám.
Bodegas Fillaboa
Bodegas Fillaboa

 A jelikož se mnou foťák v telefonu nemluví, tak nemůžu s jistotou říct, co byla ta poslední "malinkovka", ale bylo to hodně suché pěkně malinovo-ostružinové víno. Na nic složitého si nehrálo, na léto paráda. Hlavním podezřelým je každopádně Seňorio de Sarria, Granacha z Navarry.


V rámci sobotního volného dne jsem chtěla zdokumentovat novou vinici pod Špilberkem, která mi udělala hodně velkou radost, ale jižní a jihozápadní svahy pod "Špilasem" jsou poměrně rozsáhlé (tam by se ještě vešlo vinic!), takže jsem při hledání narazila pouze na mladého v kapuce masturbujícího mladíka. Nikde nikdo, jen stromy a křáky - tím moje investigativnost skončila a já šla raději studovat teorii o víně do Cafe Podnebí. Podnebí, to je v létě klidná rozjímavá zahrádka, kde stojí dvojka vína méně než decka v Pintxosovi. Měla jsem rosé, prý z Mutěnic s barvou i chutí švestkového vína, bylo fajn, jemnější, trochu mdlé ale bylo tam ovoce a dalo se to pít. Akorát na večer s kamarády, kteří moc nechtějí investovat do vína.

A mým posledním tipem - zejména pokud milujete těstoviny, je Cattani. Není tajemství, že prodávají své ručně dělané těstoviny i do mnohem dražších a na oko luxusnějších podniků v Brně. Cokoli jsem si kdy na Josefské dala, bylo prostě a jednoduše "božská mana" (mimochodem tak jsem měla pojmenovat svůj blog, trklo mne to až dnes :)). A cena těstovin není téměř nikdy vyšší než 115 Kč. K pití byl tentokrát moc zajímavý Pinot Grigio s krásnou ovocno-medovou vůní až do mandlového dezertu, v chuti byl sušší svěží s hezkou chlebovinkou. Ne vždy suché a jednodušeji střižené Pinoty Grigia z Itálie připomínají Rulandské šedé, tohle se ale nezapřelo. A navíc nás nechalo hádat, jaký dezert nám to připomíná. Zatím to vypadá na mandlový dort. Jo a zapomněla jsem si poznačit láhev, takže s radostí budu muset zaskočit znovu :)

Aktualizace: tyto a další tipy na vinné podniky v Brně najdete i ve velkém degustačním speciálu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat